Rwanda
2008
Soutěžní návrh dětské nemocnice do Afriky
zadavatel: mezinárodní soutěž Design for the children
autor: Filip Landa
stav: studie, bakalářský projekt
vedoucí práce: doc. Jiří Buček
– „A čím se vlastně teď cítíte víc – Němcem, Švýcarem nebo Francouzem?“
– „Člověkem, pane.“ … odpověděl velký doktor Albert Schweitzer jednomu novináři při návratu z nemocnice Lambaréné v Gabonu.
Projekt pediatrické kliniky do Afriky je třeba řešit pragmaticky. Může sice čerpat z bohatého kulturního dědictví, ale nesmí opomenout přesnou a technickou analýzu místní situace, především pak ekonomických a přírodních podmínek.
>>> Východní Afrika dnes
představuje nejproblematičtější kontinent z hlediska populačního, sociologického i kulturního rozvoje. Stěžejní problém představují přírodní podmínky, neúměrný růst populace a s tím související potíže s nedostatkem pitné vody, vzdělání a zdravotní péče. Ženy a děti musí chodit každý den až šest mil pro vodu. Každých 15 sekund kvůli nedostatku pitné vody umírá jedno dítě. Více než 10 milionů dětí umírá ročně na zbytečné nemoci. 270 milionů dětí nemá přístup k běžným zdravotnickým službám. Největší trápení způsobuje nemoc AIDS.
Řešení se vždy nabízejí, přesto jsou obyvatelé rovníkové Afriky konfrontováni s paradoxními situacemi, vznikajícími přeskočením některé z vývojových fází.
Projevuje se zde např. neschopnost zavádět modernější technologie do zemědělství – to pak může způsobit vyčerpávání půdy. Nebo když kmen, který se živí lovem, dostane lékařské pomůcky, rázem se zvýší počet lidí v kmenu a svou oblast postupně vyloví.
Dnes je na tom řada oblastí hůř než v padesátých letech. Produkce potravin na osobu nebo dostupnost lékařské péče klesá. Chudoba způsobuje nesnášenlivost a politické napětí, které se v Africe projevuje násilnými střety. To, co se jinde na světě řeší jednáním, se v Africe řeší násilím.
Velký problém představuje efektivnost některých projektů. V 80. letech se například v bývalé portugalské Guineji rozjel projekt proti nedostatku pitné vody způsobené růstem počtu populace. Vykopaly se studny, nainstalovalo se jednoduché zařízení na čerpání vody tak, aby je místní lidé mohli kdykoliv opravit. Po několika letech, kdy proběhla kontrola, se zjistilo, že 80 % studní vůbec nefunguje a že ženy znovu chodí se džbány na hlavách několik kilometrů pro vodu. Přitom se jednalo o banální opravy.
Ani šíření vzdělanosti nemusí být efektivní. Ta část obyvatel, která nějaké vzdělání získá, emigruje do měst nebo jinam do světa a na vesnicích zůstanou opět jen lidé bez základního vzdělání. Lidé se mají z generace na generaci hůř, nevidí žádná východiska, špatným životním podmínkám přivyknou a k řešením jejich problému zůstávají apatičtí. Pokud hovoříme o gramotnosti, která se nám může zdát v některých státech velká, pak jsme postaveni před další paradoxní otázky: když člověk deset let neuvidí noviny nebo knihu, k čemu je mu fakt, že umí číst a psát?
Většina projektů řeší jen nejakutnější problémy a bolesti, ale již se nedokážou dívat více do budoucna. Některé instituce tak mohou napáchat více škody než užitku. Stává se běžně, že do afrických nemocnic putuje humanitární pomoc v podobě drahých přístrojů, které ještě nevybalené stojí ve skladišti a práší se na ně, protože je neumí nikdo obsluhovat.
Afričané se chtějí vymanit ze začarovaného kruhu a dnes zkouší všechno na světě, někdy až v extrémní míře, což přináší další potíže.
>>> Rwanda je považována za jednu z nejkrásnějších zemí světa. Je nejhustěji zalidněným státem v Africe. Společenská a politická situace je však poznamenána občanskou válkou z 90. let a genocidou, kdy v r. 1994 zahynulo na 1 milion lidí, což se promítá do životních poměrů. 60% obyvatel žije ve vesnicích a trpí velkou chudobou. Díky současnému politickému systému a reformám se však předpokládá do budoucna výrazné zlepšení.
>>> Klima: Téměř celá Rwanda je hornatá a vyznačuje se vysokou nadmořskou výškou. Proto je zde klima velmi příjemné, celoročně zde denní i noční teploty neklesají pod 15 °C a většinou nepřesáhnou 30 °C. Je zde velmi vysoká sluneční radiace příhodná pro instalaci fotovoltaických článků. Střídají se tu dvě období sucha a dvě období dešťů, přičemž nejdelší období sucha trvá cca 4 měsíce od června do začátku října. Koncept by měl v sobě zahrnout možnost shromáždit dostatek dešťové vody pro tyto podmínky.
>>> Úroveň zdravotní péče: ve Rwandě (ostatně jako v jiných státech sub-Saharské Afriky) lze jednoznačně označit za velmi nízkou. Pouze 49% populace má přístup ke zdravotnickým zařízením. Dle informací Světové zdravotnické organizace je předpokládaná délka života u mužů pouze 44 let, u žen pak 47 let!
Existují zde jak státní, tak i soukromé nemocnice. Ordinace dětských lékařů zde k dispozici nejsou. Dětské ambulance jsou vždy součástí nemocnice nebo zdravotního centra. Státní nemocnice by měly poskytovat ošetření a léky zdarma, avšak často trpí nedostatkem lékařů, nevyhovujícím a nedostatečným vybavením, chybí i základní léky a čekací doby jsou neúnosné. Ve rwandských nemocnicích je pak běžné, že ve 100 lůžkové nemocnici, kde leží 150 pacientů, pracují 3 lékaři.
U dospělých převládá z infekčních onemocnění malárie, dále tuberkulóza, spalničky a průjmová onemocnění. Ročně zde umírají díky malárii tisíce dětí. Pokud se však nemoc zaznamená včas, trvá její léčení 3-5 dní. Možná léčba je však otázkou jak informovanosti, tak i dostupnosti vhodných antimalarických léků. Nejpalčivější problém v celé východní Africe představuje nemoc AIDS.
Dalším zdravotním problémem Rwandy je vysoká úmrtnost rodiček. Dle údajů Světové zdravotnické organizace 1400 žen z každých 100 000 zemřelo v roce 2000 ve Rwandě při porodu. Ve stejném roce pak pouze 39% porodů bylo s asistencí školeného zdravotnického personálu. V tomto kontextu jsou nejohroženější skupinou mladé ženy ve vesnických oblastech, neboť tam prakticky neexistuje prenatální zdravotní péče.
Dětská a novorozenecká úmrtnost je v této části světa též velice vysoká.
>>> Architektonická koncepce
Všechny dříve zmíněné problémy nevyřeší jedna stavba či jedna klinika. Snažím se nalézt univerzální model nemocnice, vycházející z přírodních a společenských podmínek, jenž by šel adaptovat kamkoliv a který by kromě základní zdravotní péče poskytl i školení porodních asistentek, odborného personálu i samotných pacientů, rodičů a dětí.
Koncept by v sobě měl zahrnout následující požadavky:
– jednoduchost a logika
– realizovatelnost ve dvou fázích a možnost neustálého rozšiřování kapacity
– ekonomičnost, dostupnost
– skromnost se zachováním intimity a důstojnosti každého jedince
– velká střešní plocha pro shromažďování dešťové vody
– využití alternativních zdrojů energie
– nezávislost na lokalitě, adaptabilnost kamkoliv
Srdcem každé části nemocnice se stává rezerovár na vodu. Všechny provozy jsou shromážděny kolem něj. Voda se ukazuje být nejdůležitějším prvkem a východiskem východoafrického podnebí.
>> Situace: Protože se jedná o model, jehož různé modifikace mohou vznikat na různých místech, je zadaná situace pouze ilustrativní. Stavební parcela se nachází na mírně svažitém terénu v oblasti Karama poblíž menšího města. Klinika by měla obsloužit okolní vesnice v okruhu až 100 km.
Kapacita a velikost odpovídá v první fázi zadání dle mezinárodní soutěže, ve druhé fázi soutěžní požadavky mírně rozšiřuje.
>> Provoz nemocnice
Objekt je navržen na co nejjednodušším principu. Zachovává jak v první, tak ve druhé fázi striktní rozlišení ambulantní, hospitalizační a sterilní části. Všechny části kliniky jsou samostatně rozšiřitelné vyplňováním volných ploch místnostmi v modulu 3,6 metrů, který umožňuje optimální plošné výměry (navíc pro nemocnice se doporučuje obecně modul 1,2 a jeho násobky). Ve druhé fázi vzniká celkem 5 základních čtverců s dvorkem uprostřed. Tato koncepce umožňuje samostatné zásobování užitkovou vodou pro každé oddělení zvlášť. Do všech místností se vstupuje z dvorku a vzniká tak systém, který odbourává standardní evropský stereotyp s neosvětlenými chodbami. Světlo do jednotlivých kójí vstupuje kromě malých oken ještě ze dvorků přes propustné rákosové pletivo.
První fáze předpokládá spíše ambulantní provoz, druhá fáze poskytuje kapacitu 32 lůžek (16 dětské odd., 8 mateřské odd., 8 infekční odd. + kojenecké odd. a 10 gynekologicko-porodní část)
>>> Ambulantní část:
V objektu příjmové části bude umístěna recepce a tři vyšetřovny, laboratoř, lékárna, suché záchody oddělené od operačního oddělení zeleným filtrem a dva prostory sloužící jako čekárna, přičemž jeden z nich může sloužit k výuce. Ve 2. fázi se kapacita rozšiřuje na celkem šest ordinací, kolem druhého zásobníku s vodou bude místnost pro rentgen s temnou komorou (silnější zdivo 200mm z pálených cihel), skladovací prostory, prádelna a WC pro personál.
>>> Sterilní část a pohotovost:
Nemocnice je dále vybavena chirurgickým operačním sálem a porodním sálem, ve druhé fázi přibývá speciální operační sál pro provádění císařských řezů. Oba operační sály mají společný hygienický filtr odpovídající normám. K těmto jednotkám přiléhají potřebné servisní a sterilizační prostory a v dosahu jsou odpadové jámy pro placenty a zdravotnický materiál. Na sterilní část navazuje pohotovost – příjem rodiček.
>>> Hospitalizační část:
Lůžková oddělení jsou oddělena pásem zeleně a jsou přístupná po dvou zastřešených rampách. Protože je terén mírně svažitý, je tato hospitalizační část mírně vyvýšena o 40 cm. V první fázi se počítá pouze s jedním dvorem, ve druhé fázi se kapacita rozšiřuje k dalším dvěma atriím s nádrží pro dešťovou vodu. Vznikají tak další dva zastřešené čtverce.
Ve druhé fázi je v centrálním čtverci umístěno dětské oddělení a oddělení pro matky.
Čtverec vedle příjmové části disponuje samostatným vchodem s ordinací určenou pro ošetřování infekčních nemocí a infekční oddělení. Z druhé strany atria je pak zázemí pro personál. Ve čtverci u operační části je situováno kojenecké oddělení včetně místnosti pro inkubátory a předporodní a poporodní (předoperační a pooperační) lůžková část.
Každá část disponuje vlastním jednoduchým sociálním zařízením a úklidovou komorou. Rozvržení nemocnice je navrženo s ohledem na případná rozšiřování a přístavby v budoucnosti na stále stejném principu.
Přímo v komplexu nemocnice bude k dispozici jednoduché ubytování pro lékařský tým a zázemí pro rodiny – latríny, prostor pro vaření a sklad dřeva, příp. dětské hřiště. Samostatný objekt tvoří márnice v rohu areálu.
Z důvodu bezpečnosti je celý areál uzavřen zdí vytvořené z kamenů, přip. z hlíny a výztuhou z bambusových tyčí.
Nemocnice by měla být vybavena moskytiérami a veškeré otvory sítěmi proti hmyzu.
>>> Zdroj vody
Každá část a každé oddělení je shromážděno kolem dvorku – atria, v němž je umístěn vždy jeden rezervoár na dešťovou vodu. Plocha střechy dostačuje k jeho naplnění během nejdelšího období dešťů. Na 1mm srážek z 1 metru čtverečního střešní plochy se získá 1 litr vody. Rwanda se vyznačuje krátkými intensivními přeháňkami. Ročně zde spadne průměrně až 1200 mm srážek. Kapacita betonových cisteren vyztužených pletivem z bambusu je 2300 hektolitrů a měla by pokrýt i čtyřměsíční období sucha.
Voda v nádržích slouží pouze jako užitková (mytí, praní, úklid apod.). Lze navrhnou též variantu s využitím dešťové vody jako pitné, nicméně to vyžaduje instalování drahých filtrů a ošetřování vody chlorem. Uvedená koncepce počítá se zásobováním pitnou vodou z místní studny umístěné v dostatečné vzdálenosti od latrín a odpadních jam. Pitná voda bude rozvedena do všech potřebných prostor. Ve druhé fázi se předpokládá zbudování septiku pro splaškové vody.
>>> Zdroj energie
Sluneční radiace ve Rwandě dosahuje velmi vysokých hodnot (až 5,15 kWh/m2 za den), což stanovuje optimální podmínky pro využití sluneční energie. Zastřešení poskytuje dostatečnou plochu pro umístění nového systému fotovoltaické povlakové krytiny (hydroizolační fólie na bázi EVA/PVC, na jejímž povrchu jsou integrovány pružné solární moduly). Klinika tak může být energeticky soběstačná. Součástí vybavení bude též dieselový generátor v dostatečné vzdálenosti od stavby a nezbytná technická místnost uvnitř kliniky.
>>> Konstrukční řešení:
Jednoduchá čtvercová mřížka v modulu 3,6 m je tvořena konstrukcí z eukalyptového dřeva. Do konstrukce jsou zasazovány zděné bloky. Dále viz materiálové řešení.
>>> Materiálové řešení:
Sociologické, kulturní i přírodní podmínky se projevují především ve volbě materiálů a v tom, že se jedná o přízemní stavbu. Domorodé chýše a domy ve východní Africe jsou vždy pouze jednopodlažní.
V návrhu je kladen velký důraz na použití lokálních a lehce dosažitelných materiálů a místních stavebních technik. Stěny ambulantní a lůžkové části jsou navrženy z nepálených cihel, vyrobených přímo na stavbě z hlíny, slámy a vody. Sterilní část s operačními a porodními sály a rentgenová místnost předpokládá stavbu z pálených cihel. Toto zdivo je zvenku omítnuto hliněnou omítkou. Na menší objekty latrín, zázemí pro rodiny a márnice je využita alternativní technologie – vymazávání dřevěné konstrukce tvořící mřížku zeminou získanou při hloubení děr pro latríny. Zemina je ve Rwandě pro tento účel ideální. Vzniká tak dřevem vyztužená monolitická zeď z vody, slámy, popela a trusu.
Deska z betonové mazaniny na štěrkovém podsypu je celá pokryta dlaždicemi, zajišťujícími snadnou omyvatelnost všech průchozích prostor. Jako střešní krytina je použit trapézový plech vhodný pro sběr vody.
Okna jsou zasklena jen v operační části, zbytek postačí s jednoduchými plechovými okenicemi. Předpokládá se také využití odpadních materiálů, např. dna skleněných lahví zabudované ve zdivu k většímu prosvětlení operačních sálů, starých pneumatik pro dětské hřiště apod.
