KOSTEL SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO | BRNO

Novostavba farního kostela Seslání Ducha Svatého se zázemím v Brně-Líšni 
architektonická soutěž

zadavatel: Salesiánská provincie Praha a Nadace pro radost
autoři: Filip Landa, Kateřina Landová, Tomáš Richtr, Jana Richtrová
stav: soutěžní návrh

Izajáš 32,15: „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa.“
Projekt pracuje s elementární geometrií, jeho výsadou je výrazová čistota a výsledkem celek reagující na sídlištní zástavbu v blízkém okolí. Základní úvaha je založena na prolnutí těžce racionálního a praktického přístupu na jedné straně s interpretací transcendentní roviny naplněné symbolikou na straně druhé. Myšlenka je artikulována v implicitním výrazovém rozlišení stavební hmoty samotného liturgického prostoru a hmot farního a komunitního centra. Vzepětí „sakrálních hmot“ je chápáno v protikladu k přízemnosti lidských aktivit situovaných do jednoduchých stavebních hmot přízemního „soklu“, z něhož věž a liturgický prostor vystupuje. Projekt zohledňuje patrocinium kostela nejen v kontextu vnitřního liturgického prostoru, ale i v celkovém pojetí. Snaží se o interpretaci starozákonního proroctví (srov. Iz 32,15) a rozvíjí tradiční archetypální symboliku letnic, resp. seslání Ducha Svatého.

Urbanismus
Daná situace odpovídá typickému sídlištnímu prostředí. Absence středu, čitelné urbánní struktury, širších návazností, naopak přebytek volného prostoru, který lze jen stěží nazvat veřejným. Projekt kostela a jeho zázemí bude iniciačním bodem, počátkem nového uvažování o líšeňském sídlišti. Snaží se navázat na širší souvislosti v makroměřítku, zároveň je ale dílčím způsobem záměrně ignoruje. Tomu odpovídá i flexibilita řešení a volná interpretace kontextu líšeňského sídliště, které dnes postrádá jasnou hierarchii prostorů (včetně již postaveného střediska Salesko). Objekt kostela a farního centra předpokládá, že k sobě v horizontu cca 50 let naváže další zástavbu a vytvoří plnohodnotnou, čitelnou urbánní strukturu. Velmi doporučujeme navázat spolupráci s městem, které je vlastníkem většiny okolních pozemků a nejdříve nechat vypracovat celkovou územní studii s plánem zástavby přilehlých rezervních ploch, příp. regulační plán.
Projekt urbanisticky reaguje na dané podmínky, navazuje na plánované parkovací plochy u polikliniky na severní straně a využívá
morfologii terénu, čímž povyšuje uměle vytvořený terénní zlom na přirozenou součást lokality. Předmětem práce je nalezení konkrétní podoby pro výše uvedené principy, vytvořit propojení mezi jednotlivými částmi sídliště a nalézt adekvátní vzájemnou interakci v rovině hmotové, funkční i kompoziční, včetně kultivace okolních prostranství a zeleně. Stavba bude jasnou dominantou, která bude měřítkem adekvátně reagovat na okolní panelovou zástavbu. Ze sociologických hledisek se pak stane zcela logickým centrem komunitního života a
jeho rozvoje.
Komplex je orientován na tradiční západo-východní ose. Stává se tak zároveň svorníkem dvou částí sídliště a středobodem mezi ulicí Horníkova a ulicemi Molákova a Hochmanova, absorbující přirozené proudy místních obyvatel. Vstupní (čelní) fasáda je zároveň komponována s vizuální návazností na centrum Salesko a zastávku šaliny Kotlanova. S ohledem na kompoziční princip stavby a komunikačních návazností je loď kostela mírně vychýlena v jižním směru. Stavbu kostela není možné realizovat bez řešení okolních parcel, proto projekt předpokládá využití terénního zlomu jako přirozeného rozhraní mezi „dole-nahoře“ a „uvnitř-vně“. Zásahy do pozemku 5037/34 lze řešit směnou za pozemek 5037/32. Do pozemku č. 5037/119 nový projekt nezasahuje, ale předpokládá vytvoření nových cest.

Architektura
Půdorysná elipsa hlavního liturgického prostoru vytváří jasné tvarové odlišení od ostatní panelové zástavby. Základní tvar se promítá i do kompozice nově vytvořeného veřejného prostoru. Nekonečnost kruhu přináší transcendentní dimenzi a dynamiku do jinak pravoúhlého (avšak nejasného) systému sídliště. Kontrast je podpořen mj. vytvořením hranice mezi „uvnitř a vně“ a propojením „nahoře a dole“. Mohutné schodiště má symbolický i estetický význam, zároveň funkčně propojuje parter farního centra s parkovištěm. Do kostela se vstupuje z platformy ve výšce 2.NP, která volně navazuje na parkoviště. Před hlavním vchodem do kostela tak vzniká veřejné prostranství, které skýtá jistou intimitu pro shromáždění farníků po bohoslužbách nebo pro obřady speciálního charakteru (průvod při slavnosti Těla a Krve Páně, rozdělání ohně při Velikonoční vigilii apod.). Zastřešení je řešeno jednoduchou dřevěnou treláží s popínavou zelení. Prostorová kompozice je podpořena věží, která je artikulována jako zřetelný a jednoznačný protipól k panelové zástavbě v okolí. Věž vytváří pomyslnou bránu a je jasným sémantickým vyjádřením podstaty stavby kostela. Kompozice celé stavby je promyšlenou hrou s dobrou vizuální dostupností věže ze všech možných pozic a úhlů pohledu chodce.

Meditační sad
Součástí konceptu, vycházejícího z uvedené citace z knihy proroka Izajáše, je vytvoření menšího meditačního sadu v exteriérové návaznosti na místnost pro matky s dětmi (zároveň je sem umožněn průhled z lodi kostela).

Liturgický prostor
Chrámový prostor je řešen s ohledem na závěry 2. vatikánského koncilu. Půlkruhové uspořádání se jeví jako optimální z hlediska vnímání církve jako ecclesia zaměřené na společenství, zároveň však neuniká podstata. Zpřítomnění Kristovy oběti se děje pod velkým kruhovým svítidlem. Svatostánek je umístěn na pohledové ose od hlavního vchodu. Střešní konstrukce umožňuje nepřímé osvětlení podél stěn. V centrální části je úzké okno přivádějící přímé světlo skrze vitráž (červená barva liturgicky odpovídá slavnosti Seslání Ducha Svatého).
Uspořádání lavic umožňuje kapacitu celkem pro 310 sedících lidí včetně místa na kůru. Uspořádání prostoru poskytuje dostatek místa i pro dalších 100 stojících lidí. Velkoryse pojatý je i presbytář. Systém otevírání a uzavírání zpovědních místností umožňuje využít je jako klasickou zpovědnici i jako samostatný prostor. Místnost pro matky s dětmi lze pomocí posuvných stěn uzavřít nebo začlenit do hlavní lodi kostela, zároveň je možné její část využít pro umístění sochy Panny Marie, Božího hrobu, betlému, Getsemanské zahrady, pro soukromou adoraci apod. Sakristie spolu se zázemím je umístěna v zadní části kostela. Je tak umožněn liturgický průvod středem chrámové lodi.

Patrocinium
Patrocinium je vyjádřeno v pojetí mobiliáře a liturgických předmětů. V centrálním pohledu na presbytář je svatodušní výjev proveden jako abstrahovaná holubice zavěšená u stropu a závoj vytvořený ze sítě třpytivého „chmýří“ kruhovitě sestupující shora dolů (jako proud milostí). To vše podpořeno paprsky světla přicházejícími vertikálním oknem v závěru presbytáře. Vnitřní vzdušná kompozice je vymezena kruhovými světly zavěšenými v prostoru. Svatostánek je umístěn ve výklenku vymalovaném abstraktní malbou (možno užít i mozaiky), věčné světlo má formu „ohnivého jazyka“. Oltář, ambon a křtitelnice mají základ ze dřeva, desku z kamene. Dřevěné prvky jsou abstrahovanou artikulací spojených rukou v modlitbě. Lavice jsou provedeny ze dřeva v dynamickém designu podporujícím oblou kompozici prostoru. Křížová cesta a další figurální výzdoba kostela se předpokládá jako dřevěné reliéfní zobrazení, které změkčuje bílé omítnuté rýhované stěny. Samotné umělecké zpracování je předpokládáno až v dalších fázích projektu, protože jeho konkretizování by mohlo být dosti zavádějící a samoúčelné.
Pojetí by nemělo působit na jedné straně příliš minimalisticky, zároveň by si ale mělo uchovat jistou střídmost a jednoduchost forem. Prostor umožňuje celkovou flexibilitu pro další výtvarná vyjádření.

Provoz
Projekt splňuje všechny parametry deklarované v zadání stavebního programu. Vše je přizpůsobeno salesiánskému pojetí pastorační péče
o děti a mládež. Objekt je bezbariérový; vstupy z obou úrovní jsou dosažitelné bez nutnosti použít schodiště. Farní centrum a komunitní prostory pro salesiány jsou provozně odděleny, ale zároveň umožňují i jistá propojení. Vjezd do garáže je situován ze stávajícího parkoviště
na severní straně. Vstup do farního centra je z úrovně 2NP, kde je umístěna místnost pro výuku náboženství (klubovna) a kancelář Nadace pro radost, která může částečně fungovat i jako recepce. V 1NP jsou situovány další požadované prostory. Všechny pokoje jsou osvětleny anglickým dvorem na západní straně, ostatní místnosti vnitřním atriem. Kancelář faráře je umístěna v návaznosti na komunitní centrum i na kostel (s ohledem na dobrou dostupnost sakristie). Komunitní centrum má zároveň vlastní vstup z jižní fasády v 1NP. Společenský sál je situován pod chrámovou loď, s níž je propojen schodištěm. Má samostatný vstup od severovýchodu. V tomto místě je možné dostat se po menším venkovním schodišti do meditačního sadu o úroveň výš.Společenský sál je propojen schodištěm i s chrámovou lodí.

Materiálové a konstrukční řešení
Konstrukce stavby je provedena z cihlového zdiva, které je bíle omítnuto režnou stěrkou s horizontálním vroubkováním. Stropní konstrukce
kostela je tvořena lamelovou klenbou z vazníků z lepeného dřeva. Vrchní hmota farního centra je obložena dřevem. Zastřešení u hlavního vstupu kostela je řešeno jednoduchou treláží z modřínového dřeva. Interiér liturgického prostoru předpokládá užití více dřevěných prvků. Prosklené plochy předpokládají stínění roletami, naopak v zimě umožňuje jejich převážně jižní orientace tepelné zisky.

zastavěná plocha: 1043 m2
užitná plocha: 1684 m2
obestavěný prostor: 8702 m3